Mýty o učení se (nejen) angličtiny

Máte rádi mýty a legendy? Já ano. Ale nemám je už tolik rád, když se týkají učení se (nejen) angličtiny. Víte, jak to je, jedna paní povídala… A za chvilku tomu věří celé město, respektive celá třída. Podíváme se proto na nejčastější mýty ohledně učení se (nejen) angličtiny, ať jim případně nepodlehnete.

1. Člověk musí žít v anglicky mluvící zemi, aby se naučil dobře anglicky

Zni to logicky, že? Ale přesto to není pravda. Samozřejmě, žít po jistou dobu v zemi, kde se mluví jazykem, který chcete ovládnout, je určitě užitečné – nikoliv ale nezbytné.

Z vlastní zkušenosti vám můžu říct, že například ve Velké Británii žije obrovské množství cizinců, kteří mluví i po deseti či více letech pobytu horší angličtinou, než většina mých studentů. Jak je to možné? Jde o to, že po tom, co se naučí všechno, co nutně potřebují, tak se přestanou snažit zlepšovat. A pokud nad jazykem nepřemýšlíte, ale prostě jenom žijete někde, kde ten jazyk je, tak on sám na vás magicky nesestoupí.

Další problém je, že pokud říkáte něco stále špatně (například vynecháváte členy či špatně používáte časy), tak lidé jsou příliš zdvořilí (a zaneprázdnění) na to, aby vás opravovali. Pokud tedy přijdete do obchodu a řeknete „Two apple and one tomatos me for, please”, tak oni vám vše, co si žádáte, samozřejmě dají a vy spokojeně odcházíte, aniž byste tušili, že tohle nebyla zrovna ideální angličtina. Navíc v dnešní době je tak snadné obklopit se angličtinou i u nás!

Sečteno podrženo, žít v cizí zemi je skvělé, doporučené a vůbec báječné, ale jako výmluva pro to, neučit se anglicky či to brzy vzdát, to určitě neobstojí!

Nezlepšujete se v angličtině? Podívejte se na článek Proč pořád neumím mluvit anglicky?

2. Lepší je nemluvit vůbec, než mluvit špatně, raději počkám a pak budu mluvit správně

Tohle je samozřejmě také mýtus – vždyť jak jinak se člověk může naučit mluvit, než tak, že začne mluvit. To stejné platí pro téměř všechny lidské dovednosti, tak proč by mělo být mluvení cizím jazykem výjimkou? Navíc se ukazuje, že začít aktivně používat jazyk od samého začátku výrazně zrychluje jeho osvojování.


Chyby jsou nedílnou součástí učení. Přílišná snaha se jich vyvarovat vede pouze k „brzdění“ učení. Moc se mi líbí citát „There are no mistakes, just steps to perfection.“ Můj oblíbený citát říká „I am not smiling because I am happy, I am happy because I am smiling“ – a podobně je to s mluvením – pokud člověk chce umět mluvit, musí začít mluvit a jenom tím se to naučí. Představa, že se prvně naučím mluvit a pak teprve budu mluvit je asi taková, jako kdyby dítě chtělo začít chodit teprve až se naučí chodit. A tak by leželo a čekalo a čekalo a čekalo… 🙂

Chyby jsou kámoši, nebojte se jich. Na časté chyby se spolu podíváme podrobněji v článku 10 chyb, které dělá v angličtině každý začátečník.

3. Učíme se jenom, když o tom víme

Není tomu tak. Pokud si přestavujete, že učení se je něco, co se „vám stane” pouze pokud sedíte nad knihou a pekelně se soustředíte, tak mám pro vás radostnou zprávu – učíme se mnohem častěji.

Pokud koukáte na anglický film s anglickými titulky, asi máte mnohem víc pocit, že si užíváte skvělý film, než že se učíte, ale přesto vidíte (a slyšíte) různé fráze, slovní spojení atd. Přirozeně tedy vstřebáváte angličtinu. Ideální je kombinovat oba způsoby – tedy vědomé a soustředěné učení s tím, že se „vystavíte” angličtině při poslechu audioknih, při četbě či při sledování filmů.

Obklopte se angličtinou! V článku Nejlepší stránky a odkazy pro poslech v angličtině najdete hromady odkazů na podcasty a audioknihy zdarma, které můžete poslouchat třeba cestou do práce.

4. Existuje jenom jeden správný způsob výuky

Já vím, vždycky se z času na čas objeví nový, progresivní, přirozený, efektivní, jedinečný, magický či hypnotický způsob výuky angličtiny slibující zázraky na počkání a nemožné do tří dnů. Bylo by to krásné, že? Ale samozřejmě je to opět mýtus.

Každý člověk se potřebuje učit jinak, extroverti potřebují mluvit, potřebují přemýšlet nahlas, často jim pomáhá i hlasitá hudba. Introvert naopak potřebuje na učení klid a soustředění. Nejdříve si musí věci v klidu promyslet. Většina z nás je někde mezi těmito dvěma extrémy. Důležité je uvědomění si, že neexistuje jeden univerzální a pro všechny platný nejlepší způsob učení.

Ano, je spousta skvělých postupů a metod, ale nikdo vás nezná tak dobře jako vy. Nezapomínejte se tedy kriticky ptát, jestli to či ono pro vás skutečně funguje. Shrnuto podtrženo, je super nechat si poradit a inspirovat se od ostatních (třeba ode mne, že? :)), ale nic není dogma a všechno je potřeba zkoušet a kriticky analyzovat.

Vyberte si správnéhou učitele nebo jazykovku. Pomůže vám můj jednoduchý checklist, nebo mrkněte do mé virtuální jazykovky, kam jsem každého učitele osobně vybíral.

5. Nevidím pokrok, tedy se nezlepšuji

Samozřejmě, že se může stát, že nevidíte žádný pokrok, protože žádný pokrok neexistuje. Mnohem častěji se ale setkávám s lidmi, kteří ten pokrok pouze nevidí. Jak je to možné? Představujte si to jako stárnutí. Když s někým žijete a vidíte ho každý den, tak to, že stárne, sotva zaregistrujete, vždyť každý den ráno vypadá prakticky totožně jako den předtím. To ale neznamená (bohužel), že bychom nestárli – což nám dojde vždy, když uvidíme někoho po dlouhé době. Ten ale zestárnul, proběhne nám hlavou…

Určitě už víte, kam tím mířím. Protože zlepšování v angličtině probíhá postupně a my jsme se svojí angličtinou každý den, je velmi snadné si těch pokroků nevšimnout.

Poradím vám jeden trik. Najděte si nějakou knihu či materiál, který je pro vás těžký, někam si ho uložte, napište si tam třeba datum, kdy jste s ním pracovali a pak se zkuste k té stejné věci vrátit třeba za rok. Je solidní šance, že vám to najednou bude připadat o dost lehčí.

Mluvím z vlastní zkušenosti, kdy jsem přesně při pocitu, že se vůbec, ale vůbec nezlepšuji, dočetl knihu a až pak si s obrovskou radostí uvědomil, že to je kniha, kterou jsem před dvěma ledy odložil, protože byla tak obtížná, že jsem více četl slovník, než tu knihu samotnou.

Mimochodem, nejbáječnější slovník je, podle mého, Lingea Lexikon. Doporučuji vyzkoušet.

Další oblast angličtiny k porovnání je výslovnost a slovní zásoba. Nahrajte se a za rok (či půl roku) se nahrajte znovu a nahrávky porovnejte. Jsem si jistý, že budete (příjemně) překvapení 🙂

Jak rychle se zvládnu naučit anglicky? Na tuto otázku podrobněji odpovídám v článku Jak dlouho trvá naučit se anglicky

6. Malé děti se učí jazyky snadno, pro dospělé je to mnohem těžší

Opět se jedná o mýtus. Pokud se tedy bavíme o učení se druhého jazyka mimo zemi jeho běžného používání. Pokud je mi známo, neexistuje žádný důkaz, že by se, řekněme děti v české školce či na základní škole, učili angličtinu rychleji než dospělí Češi.

Naopak, jako dospělí už umíme nad učením více přemýšlet, lépe vyhodnocujeme, co pro nás funguje, lépe si učení plánujeme a nacházíme ve věcech systém. Jedinou výjimkou je výslovnost. Zdá se, že kdo začne správnou výslovnost pilovat až po pubertě, už nikdy nebude znít úplně báječně (což je bohužel i můj případ), pořád se ale můžete naučit mluvit tak, že vám budou všichni bez problémů rozumět.

Víte jak vyslovit Edinburgh? Pokud si nejste jistí článek 10 měst a států, které vyslovujete špatně je přímo pro vás.

7. Jsem příliš starý/á

Zde jde o mýtus často říznutý výmluvou. S naším báječným mozkem je to jako se svaly – ty nám ani tak neochabují věkem jako spíš tím, že je přestaneme používat. Pokud dlouho neběháte, tak to půjde po delší pauze ztuha. To stejné platí pro ty z vás, co se dlouho jazyky neučili, ale věřte, že jako se člověk „rozběhá”, tak se i „rozmluví”.

Tipy k tomu, jak se začít učit anglicky a vydržet najdete ve článku Učení se angličtiny – maraton či sprint – aneb jak začít, vytrvat a neskočit.

8. Na jazyky nemám buňky

Možná se pletu, ale zdá se mi, že teď bez jakýchkoliv problému rozumíte tomu, co vám vaši kamarádi a rodina říkají, že? Mluví rychle, občas používají podivné termíny, občas špatně artikulují, přesto jim ale rozumíte bez problémů. Dovolím si také tvrdit, že umíte česky (či ve vašem rodném jazyce) říci vše, co chcete, a to bez velkého přemýšlení – je to tak?

Ale jak je to možné – vždyť vy přece na jazyky nemáte hlavu, ne? Ale jděte! Když jste to zvládli jednou, jako malí, bez knih, internetu, učitelů, učebních strategií a vlastně i bez znalosti jazyku, který jste se učili, tak to znamená, že vaše buňky jsou zcela v pořádku a není tedy nic, co by vám bránilo to vše celé úspěšně zopakovat. Ano, máte pravdu, že dospělí a děti se učí jinak a také je pravda, že někteří mají na učení se jazyků větší talent než jiní, ale každý, kdo to zvládl jednou, to může (pokud bude opravdu chtít) zvládnout znovu.

Pokud nevíte kde začít, můžete zkusit online kurz Základy anglické gramatiky od A do Z (s 30 denní garancí vrácení peněz).

Vyzkoušejte si zdarma, jak na tom s angličtinou jste v mých kvízech.