Textový přepis podcastu je oproti audioverzi maličko učesaný, níže najdete i český překlad.
💂♀️ Přepis epizody
First, I need to refill my coffee. So today I am going to talk about sport. I was not a very sporty young person. I didn’t like sport much when I was young. I loved books and food. So my body was getting quite big. I really liked lying at home, eating something yummy from my mommy and daddy, and reading books. So I was anything but fit.
But it started slowly changing when I started going to Skaut. And in Skaut you do quite a lot of walking. I hated it, honestly, at the beginning. Because you keep walking all the time. So maybe the first sport that I really did was walking. It doesn’t sound much like a sport, but it felt really sporty and difficult for me.
And in Skaut, started my love for the first really… I don’t know… One of my favorite sports, football. Football is the first of three sports that I really loved. We played after every Skaut meeting. We had a normal Skaut meeting, and then some people went home, but most of us stayed. I loved playing football and scoring goals. I loved the feeling when you kick the ball and you score. And it’s like, „Woo-hoo!“ This feeling of „Ahh!“
I really loved that and I started enjoying sports (football) more and more. Then we were discussing football with my friends in the pub, and we even started a real football club. We played in the lowest league possible. In Czech it’s Čtvrtá třída okresního přeboru or something like that. You know, the lowest league. And in the first season we lost every single match. But still, I loved it. I played with my friends, we had a lot of fun, and slowly we were getting better. Not me, but the team. I was too slow.
The second sport that I really like is running. But I hated running for the first twenty-something years of my life. But then I was on a trip somewhere in Croatia or Montenegro, and I drank some beer. And when I drink two or three beers, I feel like everything is possible. We promised each other (with my friends) that we would run a half marathon. Because after three beers, I felt like I could run anywhere I wanted to.
And the next morning I hoped they didn’t remember. I was like, “La la la…” But they were like, „Hey, Broňa, we promised, so we have to prepare for the half marathon.“ And I was like, „Oh no, they will forget about it.“ But they didn’t forget. Then I got a message from my friend František, and he said, „Are you a man? Do you keep your promises or not?“ And I felt like, „Oh dear, I have to start training because I promised.“ So I started running.
Every evening, almost, I went running after I finished teaching. I remember it was winter, it was cold, and I hated every minute of it. But then, after, I don’t know, two or three months, suddenly – I was running in Medlánky, Brno, down a hill, and I realized, with horror, that I was enjoying it. And I was like, „Broňa, what’s wrong with you? You hate running. How is it possible that you’re enjoying it?“ But I really was. And from that moment, I like running. Now I run about two times a week and I really enjoy it, especially in the evening, when everything is finished. My work is done, my head is not working so well anymore, so I go for a run. Now it’s summer, it’s hot, so like eight o’clock in the evening is great for me. I run slowly, and not too long, but I still enjoy it.
And now, the last sport of my life. I mean, I played squash and badminton, and I liked them too. But the really big thing now, for me, is strength training. I wanted to say strength, not strange. Strength means, you know, power. I go to the gym, and the gym, as a joke, is called Strange Training here in Brno. And I don’t know what you think about lifting weights, bodybuilding, going to the gym, but for about 43 years of my life, I thought it was horrible. It’s a place full of big, smelly, scary people, like Arnold Schwarzenegger people, I thought. And they are sweaty, it’s smelly, and it’s only for people who want to beat other people, maybe. But then I read some books, mainly the book Outlive. It’s a book about how to stay strong and healthy as long as possible.
The data that scientists, you know, clever people, give us is clear. If you want to stay fit and healthy for a long time, you need muscles. And I was like, „Oh dear, I don’t want to build muscles.“ But I could see, even being 43, that I didn’t have as many muscles as when I was, I don’t know, 20. And I could see that I would be losing muscle constantly. I was like, „Oh, I don’t want to go to the gym.“ But then I decided, okay, I want to be happy and healthy for a long time. So I asked my friends on Facebook, „Do you have any gym recommendations?“ And then I chose Strange Training two years ago. I went there like, „It’s going to be horrible.“
But actually, it was really good. And I was like, „Oh, I like it.“ And soon after I started, I was like, „Oh, muscle, yeah, woo!“ I could see that… You know, I started slow. Then I was lifting more weight and more kilos. I could see that my body was changing and I felt more energetic; I felt happy. My belly was smaller, my muscles bigger, and I felt really good. So for about two years now, almost exactly two years, I’ve been going to the gym three times a week. The most difficult part for me was finding time.
Because to go there and back, plus one hour of exercise – it’s like two hours, three times a week. It’s six hours a week… It’s a lot of time. But I think this is probably my best investment, you know, to take care of your body because that’s what makes you alive. When your body works well and you feel good in your body, then you can do the other things that you love, or I love. For example, spending time with my family, running around with my daughter. Even things like lifting her.
Suddenly it’s easier. So I think it was a good decision. It’s funny that football, running and weightlifting, strength training – it all started because I didn’t really want to do it. But when I started, I loved it. So I try to remember this in the future. Just because I don’t feel like doing something, it doesn’t mean that it isn’t actually a good thing for me.
🔡 Český překlad
Nejdřív si musím dolít kávu. Dnes budu mluvit o sportu. Když jsem byl mladý, nebyl jsem zrovna sportovní typ. Sport jsem moc neměl rád. Miloval jsem knihy a jídlo, takže moje tělo bylo čím dál větší. Strašně rád jsem ležel doma, jedl něco dobrého od maminky a tatínka a četl si knížky. Takže jsem byl všechno možné, jen ne ve formě.
To se ale začalo pomalu měnit, když jsem začal chodit do Skautu. Ve Skautu se opravdu hodně chodí. Upřímně, ze začátku jsem to nesnášel. Protože pořád jen chodíte. Možná prvním sportem, který jsem opravdu dělal, byla chůze. Nezní to moc jako sport, ale mně to připadalo opravdu sportovní a náročné.
Právě ve Skautu začala moje láska k prvnímu… Jednomu z mých nejoblíbenějších sportů – fotbalu. Fotbal je první ze tří sportů, které jsem si opravdu zamiloval. Hráli jsme po každé skautské schůzce. Měli jsme normální skautskou schůzku, a pak někteří šli domů, ale většina z nás zůstala. Miloval jsem hraní fotbalu a dávání gólů. Miloval jsem ten pocit, když kopnete do míče a dáte gól. Je to takové: „Jupí!“ a ten pocit: „Ááá!“
To mě opravdu bavilo a začal jsem si úžívat sport, hlavně fotbal, čím dál víc. Pak jsme si s kamarády povídali o fotbale v hospodě a dokonce jsme založili opravdový fotbalový klub. Hráli jsme tu úplně nejnižší soutěž. Česky se tomu říká „Čtvrtá třída okresního přeboru“ nebo nějak tak. Prostě ta úplně nejnižší liga. V první sezóně jsme prohráli úplně každý zápas. Ale stejně jsem to miloval. Hrál jsem s kamarády, byla s nimi spousta legrace a postupně jsme se zlepšovali. Teda ne já, ale celý tým. Já jsem byl moc pomalý.
Druhý sport, který mám opravdu rád, je běhání. Jenže prvních dvacet a něco let svého života jsem běhání nesnášel. Pak jsem ale byl někde na výletě v Chorvatsku nebo Černé Hoře a dal jsem si pár piv. A když vypiju dvě nebo tři piva, mám pocit, že je možné úplně všechno. S kamarády jsme si slíbili, že poběžíme půlmaraton. Protože po třech pivech jsem měl pocit, že můžu běžet kamkoliv.
Druhý den ráno jsem doufal, že si na to nevzpomenou. Já jsem dělal jakože: „Lá lá lá…“ Ale oni: „Hele, Broňo, slíbili jsme to, takže se musíme začít připravovat na půlmaraton.“ A já si říkal: „Ale ne, oni na to zapomenou.“ Ale nezapomněli. Pak mi přišla zpráva od kamaráda Františka a ten napsal: „Jsi chlap? Dodržuješ svoje sliby, nebo ne?“ A já si říkal: „Jejda, budu muset začít trénovat, protože jsem to slíbil.“ Takže jsem začal běhat.
Skoro každý večer jsem šel běhat, když jsem skončil s učením. Pamatuju si, že byla zima. Bylo chladno a já nesnášel každou minutu. Ale pak, po dvou nebo třech měsících, jsem najednou běžel v Medlánkách v Brně z kopce dolů a s hrůzou jsem si uvědomil, že mě to baví. A říkal jsem si: „Broňo, co je s tebou? Ty přece běhání nesnášíš. Jak je možné, že tě to baví?“ Ale opravdu mě bavilo. A od té chvíle mám běhání rád. Teď běhám asi dvakrát týdně a opravdu si to užívám, hlavně večer, když je všechno hotové. Práce je za mnou, hlava už tolik nefunguje, a tak si jdu zaběhat. Teď je léto, je horko, takže třeba osm hodin večer je pro mě ideální. Běhám pomalu a ne moc dlouho, ale pořád mě to baví.
A teď poslední sport mého života. Hrál jsem squash i badminton a ty mě bavily taky. Ale tím opravdu důležitým sportem je pro mě teď silový trénink. Chtěl jsem říct strength, ne strange. Strength znamená síla. Chodím do posilovny a ta posilovna tady v Brně se schválně jmenuje Strange Training. Nevím, co si myslíte o zvedání činek, kulturistice nebo chození do posilovny, ale asi prvních 43 let svého života jsem si myslel, že je to něco hrozného. Místo plné velkých, zpocených, smradlavých a děsivých lidí, takových Arnoldů Schwarzeneggerů. To jsem si myslel. Že jsou zpocení, je tam cítit pot a chodí tam jen lidé, kteří chtějí možná mlátit ostatní. Jenže pak jsem přečetl několik knih, hlavně knihu Outlive. Je to kniha o tom, jak zůstat co nejdéle silný a zdravý.
Data, která nám dávají vědci – víte, ti chytří lidé – jsou jasná. Pokud chcete zůstat dlouho zdraví a v dobré kondici, potřebujete svaly. A já si říkal: „Jejda, já přece nechci budovat svaly.“ Jenže jsem si všiml, že i ve 43 letech mám méně svalů než třeba ve dvaceti. A bylo mi jasné, že o svaly budu postupně přicházet. Říkal jsem si: „Ach jo, já nechci chodit do posilovny.“ Pak jsem se ale rozhodl, že chci být dlouho zdravý a šťastný. Zeptal jsem se proto kamarádů na Facebooku: „Doporučíte mi nějakou posilovnu?“ A před dvěma lety jsem si vybral Strange Training. Šel jsem tam s tím, že to bude hrozné.
Jenže ono to bylo vlastně skvělé. A já si říkal: „Ty jo, mě to baví.“ Brzy potom jsem si říkal: „Jé, svaly! Jo! Jupí!“ Viděl jsem, že… Začínal jsem pomalu. Pak jsem zvedal stále větší váhy a víc kilogramů. Viděl jsem, že se moje tělo mění a měl jsem víc energie, cítil jsem se šťastnější. Břicho bylo menší, svaly větší a cítil jsem se opravdu dobře. Takže už asi dva roky, skoro přesně dva roky, chodím třikrát týdně do posilovny. Nejtěžší bylo najít si na to čas.
Protože cesta tam a zpátky plus hodina cvičení znamenají asi dvě hodiny, třikrát týdně. To je šest hodin týdně… Je to hodně času. Ale myslím si, že je to asi ta nejlepší investice, jakou můžu udělat – starat se o svoje tělo. Protože právě to nás drží při životě. A když vaše tělo funguje dobře a vy se v něm cítíte dobře, můžete dělat všechny ty další věci, které máte rádi. Nebo které mám rád já. Třeba trávit čas s rodinou, běhat s dcerou. Dokonce i obyčejné věci, jako ji zvednout do náruče.
Najednou je to jednodušší. Takže si myslím, že to bylo správné rozhodnutí. Je zajímavé, že fotbal, běhání i posilování, silový trénink – všechno to začalo tím, že se mi do toho vlastně vůbec nechtělo. Ale když jsem začal, zamiloval jsem si to. A snažím se na to myslet i do budoucna. To, že se mi do něčeho nechce, ještě neznamená, že to pro mě ve skutečnosti není dobré.
