Textový přepis podcastu je oproti audioverzi maličko učesaný, níže najdete i český překlad.
💂♀️ Přepis epizody
Sorry, let’s go in English. The first one is Dalešická přehrada with my parents. In English, we would probably say Dalešice Reservoir. Reservoir is přehrada. It’s interesting to think about it now because we used to go to this place, Hartvíkovice, and we built a few tents together, and one really big tent that was kind of open all around. There were about five families together. They were my parents‘ friends. We had kids, or they had kids, about the same age as me. So there was a group of maybe 10 children, and we were there for three weeks, usually. So it was really long, a little bit like a summer camp.
We were running around, spending hours in the water, roasting things over the fire and enjoying our free time. There was no internet, no smartphones, no television, only a big meadow, forests and water. It was amazing because there was plenty of time for everything. There was enough time for all kinds of adventures. Then, when I was a bit older, we started going on something that in Czech we call puťák. In English, we would probably call it a trek, which means you walk in the mountains and every day you sleep somewhere else.
So you go for one week or ten days and you travel in the mountains. You sleep wherever you find a place, usually without a tent, just under the beautiful sky. I don’t know if you can say „under the sky“. And the one that I remember the most was the first time we travelled to Romania. Everything was different in Romania. People were different. Trains were different. I was afraid of everything. It looked like the Middle Ages to me. You know, there were half-naked children asking for money. Trains had open doors while we were travelling. There were big, scary dogs in the mountains. It looked so different. I was so scared and so happy. Everything was possible. You could sleep wherever you wanted. You could buy what you wanted. It was scary freedom.
And the next thing that I really remember is that after this trip, when I was about, I don’t know, twenty-something, I moved to Ireland. I lived there and worked there for a year. But I also travelled a lot around Ireland. Every week we went somewhere on a trip. So it was like one big holiday. I saw beautiful places. Ireland is beautiful. But I was also surprised by how difficult it is to walk in Ireland. Because people say, “This is my meadow. Don’t walk here.”
“This is my lake. Don’t walk around it.”
“This is my forest. Don’t walk here.”
In the Czech Republic, and even more in Romania, you can walk wherever you want in nature, in the countryside. But in Ireland, it was difficult. There were, for example, roads and walls. There was no space for walking. So this is what I didn’t like. I like the Czech style, where you can walk through the forest. But Ireland is beautiful.
Probably the most exotic place I have ever been to is Colombia. Not Columbia. Careful. Colombia. It’s a country in South America. You know, Shakira and drugs are probably the most famous things. And I went there with my wife because we really love coffee. It was our dream to see coffee plantations, you know, the places where they grow coffee. So we went to the area that is most famous for growing coffee. It was amazing. It was beautiful, colourful. People were super friendly. It was safe and actually quite cheap. Only the ticket was expensive, but everything else was cheap. I loved the coffee farms. They showed us how they plant coffee, how they harvest it, how they prepare it. We could try it. It was simply amazing. I love Colombia. One day, I would like to come back. It’s a really beautiful country. There is everything: mountains, coffee plantations, the Caribbean Sea, islands, rainforests, everything.
The second biggest trip in my life was to Canada and the USA. In Canada, we were in the east. We were on big lakes. There was no internet and no mobile phone connection for two weeks. It was a little bit strange for me because I’m used to, you know… I always look at my phone. And suddenly – no phone. No connection. If something happens, bad luck. So for two weeks, I travelled with my wife in a big canoe. We camped and made a fire. It was amazing. We saw beautiful animals and I met a moose, you know, the big reindeer. It was so scary. He looked at me from, I don’t know, five metres away and I was like, “Aaah!” But then he just (it was a boy) went away.
Then we travelled for, I don’t know, five days to Pennsylvania in the USA. And I was there with my friend Evan. We used to teach at the same school, Gymnázium Elgartova. He took us to his home, his parents‘ home, his grandparents‘ home and his friends‘ home. It was amazing to see real Americans, how they live and think. It was so different. The mentality… I was really surprised. For example, there were American flags everywhere. I was so surprised that everybody had a flag there. Everybody was proud to be American. It was interesting.
And some people, quite a lot, didn’t drink alcohol. I said, like a typical Czech person, “Oh, are they ill?” And Evan said, “No, they just don’t want to drink.” And I was like, “Oh, that’s strange.” I know it’s funny, but for a Czech person… A few years ago… If somebody desn’t drink, they are pregnant or ill… That was my idea. And in America, it was normal.
And last but not least, probably the most important trip of my life, or travel, was Camino de Santiago. Camino means pilgrimage. You walk to Santiago de Compostela in Spain. Pilgrimage means putování or pouť. It’s about 700–800 kilometres long. But I walked about 350 kilometres with my wife. Every day, you walk about, I don’t know, 20–30 kilometres. Then you sleep in a special place for people who travel, pilgrims. It’s called albergue. It’s cheap, easy to find and all the people travelling spend the evening together there. You can talk, drink some wine and the next day you go on another part of the journey. I really enjoyed this pilgrimage because suddenly you know where you’re going. Every day, you know where to go. It was really nice. The countryside was beautiful.
People were really friendly. I learned a bit of Spanish and it was amazing. We had so much time to talk together. It was beautiful. We also went there on our honeymoon. You know, svatební cesta. So it really was svatební cesta because we travelled together to Santiago. Then we went, I think, two more times. So four times in my life, I have walked to Santiago de Compostela and I would love to go again, this time with my wife and my daughter. The three of us. But I think she’s still too young. So these were the best journeys of my life, or the best holidays.
🔡 Český překlad
Promiňte, pojďme na angličtinu. První místo je Dalešická přehrada, kam jsem jezdil s rodiči. Anglicky bychom pravděpodobně řekli „Dalešice Reservoir“. Reservoir znamená přehrada. Je zajímavé na to teď vzpomínat, protože jsme jezdili na místo jménem Hartvíkovice. Postavili jsme tam několik stanů a jeden opravdu velký stan, který byl ze všech stran otevřený. Bylo tam asi pět rodin. Byli to kamarádi mých rodičů. Měli jsme děti, teda oni měli děti přibližně stejně staré jako já. Takže nás tam byla skupina asi deseti dětí a většinou jsme tam byli tři týdny. Byla to opravdu dlouhá doba, trochu jako letní tábor.
Běhali jsme kolem, trávili celé hodiny ve vodě, opékali jídlo nad ohněm a užívali si volný čas. Nebyl tam internet, chytré telefony ani televize. Jen velká louka, lesy a voda. Bylo to úžasné, protože na všechno byla spoustu času. Bylo dost času na nejrůznější dobrodružství. Když jsem byl trochu starší, začali jsme jezdit na něco, čemu se česky říká puťák. Anglicky bychom tomu pravděpodobně řekli trek, což znamená, že chodíte po horách a každý den spíte někde jinde. Takže vyrazíte na týden nebo deset dní a putujete po horách. Spíte tam, kde zrovna najdete místo, většinou bez stanu, prostě pod krásnou oblohou. Nevím, jestli se anglicky dá říct „under the sky“.
A výlet, na který vzpomínám nejvíc, byla naše první cesta do Rumunska. V Rumunsku bylo všechno jiné. Lidé byli jiní. Vlaky byly jiné. Bál jsem se úplně všeho. Připadalo mi to jako středověk. Víte, byly tam polonahé děti, které žebraly o peníze. Vlaky měly za jízdy otevřené dveře. V horách byli velcí děsiví psi. Všechno vypadalo jinak. Byl jsem vyděšený a zároveň strašně šťastný. Všechno bylo možné. Mohli jste spát, kde jste chtěli. Mohli jste si koupit, co jste chtěli. Byla to taková děsivá svoboda.
Další věc, na kterou si opravdu dobře vzpomínám, je to, že po téhle cestě, když mi bylo asi dvacet něco, jsem se přestěhoval do Irska. Rok jsem tam žil a pracoval. Ale také jsem hodně cestoval po Irsku. Každý týden jsme někam vyrazili na výlet. Bylo to jako jedna velká dovolená. Viděl jsem spoustu krásných míst. Irsko je nádherné. Ale překvapilo mě také, jak těžké je tam chodit pěšky. Protože lidé říkají: „Tohle je moje louka. Nechoďte sem.“
„Tohle je moje jezero. Nechoďte kolem něj.“
„Tohle je můj les. Nechoďte sem.“
V České republice, a ještě víc v Rumunsku, můžete chodit přírodou, krajinou, prakticky kam chcete. Ale v Irsku to bylo těžké. Byly tam například silnice a zdi. Nebyl tam prostor pro chození. To se mi nelíbilo. Mám rád český styl, kdy můžete chodit lesem. Ale Irsko je nádherné.
Pravděpodobně nejexotičtější místo, které jsem kdy navštívil, je Kolumbie. Ne Columbia. Pozor. Colombia. Je to země v Jižní Americe. Víte, Shakira a drogy jsou asi to nejznámější, co si s ní lidé spojí. Jel jsem tam s manželkou, protože oba milujeme kávu. Naším snem bylo vidět kávové plantáže, tedy místa, kde se pěstuje káva. Vyrazili jsme proto do oblasti, která je pěstováním kávy nejproslulejší. Bylo to úžasné. Všechno bylo krásné a barevné. Lidé byli nesmírně přátelští. Bylo tam bezpečno a vlastně i docela levno. Drahá byla jen letenka, všechno ostatní bylo levné. Kávové farmy jsem si zamiloval. Ukázali nám, jak se káva sází, sklízí a připravuje. Mohli jsme ji ochutnat. Bylo to prostě úžasné. Kolumbii miluju. Jednou bych se tam chtěl vrátit. Je to opravdu nádherná země. Najdete tam všechno – hory, kávové plantáže, Karibské moře, ostrovy, deštné pralesy, prostě všechno.
Druhou největší cestou v mém životě byla cesta do Kanady a Spojených států. V Kanadě jsme byli na východě. Byli jsme u velkých jezer. Dva týdny jsme byli bez internetu a bez mobilního signálu. Bylo to pro mě trochu zvláštní, protože jsem zvyklý… víte… pořád kontroluju telefon. A najednou – žádný telefon. Žádný signál. Kdyby se něco stalo, tak máte smůlu. Takže dva týdny jsem s manželkou cestoval ve velké kánoi. Stanovali jsme a rozdělávali oheň. Bylo to úžasné. Viděli jsme krásná zvířata a potkal jsem losa, víte, takového toho velkého „soba“. Bylo to opravdu děsivé. Díval se na mě asi z pěti metrů a já jen: „Ááá!“ Ale pak prostě odešel. Byl to samec.
Potom jsme cestovali asi pět dní po Pensylvánii v USA. Byl jsem tam se svým kamarádem Evanem. Učili jsme spolu na stejné škole, Gymnáziu Elgartova. Vzal nás k sobě domů, k rodičům, prarodičům i ke svým kamarádům. Bylo úžasné poznat skutečné Američany a vidět, jak žijí a přemýšlejí. Bylo to úplně jiné. Ta mentalita… Opravdu mě překvapila. Třeba americké vlajky byly úplně všude. Byl jsem překvapený, že je měl snad každý. A všichni byli hrdí na to, že jsou Američané. Bylo to zajímavé.
A spousta lidí nepila alkohol. Já jsem jako typický Čech řekl: „Cože? Oni jsou nemocní?“ A Evan odpověděl: „Ne, prostě jen nechtějí pít.“ A já si říkal: „Aha, to je zvláštní.“ Vím, že je to legrační, ale pro Čecha… Ještě před pár lety… Když někdo nepije alkohol, tak je buď těhotný, nebo nemocný. Tak jsem to tehdy vnímal. V Americe to bylo úplně normální.
A nakonec, ale rozhodně ne v poslední řadě, asi nejdůležitější cesta mého života byla Camino de Santiago. Camino znamená pouť. Jdete pěšky do Santiaga de Compostela ve Španělsku. Pilgrimage znamená putování nebo pouť. Celá trasa měří asi 700 až 800 kilometrů. Já jsem ale s manželkou ušel asi 350 kilometrů. Každý den ujdete asi 20 až 30 kilometrů. Pak přespíte na speciálním místě pro poutníky. Jmenuje se albergue. Je levné, snadno se hledá a všichni poutníci tam večer tráví čas společně. Můžete si povídat, dát si trochu vína a druhý den pokračujete v další části cesty. Tahle pouť se mi moc líbila, protože najednou přesně víte, kam jdete. Každý den víte, kam máte jít. Bylo to opravdu krásné. Krajina byla nádherná.
Lidé byli velmi přátelští. Naučil jsem se trochu španělsky a bylo to úžasné. Měli jsme s manželkou spoustu času si povídat. Bylo to krásné. Jeli jsme tam také na svatební cestu. Víte, honeymoon znamená svatební cesta. A opravdu to byla naše svatební cesta, protože jsme spolu putovali do Santiaga. Pak jsme tam byli ještě myslím dvakrát. Takže za svůj život jsem došel do Santiaga de Compostela čtyřikrát a moc bych tam chtěl jít znovu, tentokrát s manželkou a dcerou. Všichni tři. Ale myslím, že je na to (dcera) zatím ještě moc malá. Takže to byly nejlepší cesty, nebo nejkrásnější dovolené, v mém životě.
