Textový přepis podcastu je oproti audioverzi maličko učesaný, níže najdete i český překlad.
💂 Přepis epizody
The first thing, and it may be funny or silly to you, that really surprised me was taps. Taps are the things for turning on water, you know, what you have in the bathroom when you go and wash your hands. There are two taps. One is with hot water and one is with cold water. But they are separated. On the left side – cold, on the right side – hot. So if you want to wash your hands, you can choose cold water and you are not washing your hands well. You choose hot water and it’s ow, ow, ow, it’s too hot.
But then you can do a silly, crazy thing and move your hands from left to right, left to right, splash it around. Because there are two taps. Remember, not one, when you can choose a little bit of hot and a little bit of cold and mix it together. There are two separate ones. So what you have to do, really, and it’s silly, is to stop the water from going out of the basin. You put the water inside, you have it in, and then you wash your hands in the water that is in the basin. Then you unplug it and the water goes out. I know it’s a little difficult to explain in English, but I feel it’s crazy. I asked, and this is interesting, I asked a lot of people why, why?And they said, „Oh, I don’t know, we have always done it like that.“
So they didn’t stop and think. They thought this was normal. But historically, it’s because in old, old days, they had only cold water. And when they added hot water, they made a new line, a new pipe, and they put it next to it. Because it was cheaper than destroying everything and building it new. So they just put one extra with hot water there. And they kept it as a tradition. It’s super silly, super annoying, but very typical.
Number two, what really surprised me is that people ask you, „How are you?“ all the time. But it’s not really a question. “How are you?” is like “hello.” So if somebody asks you, „How are you?“ you should say, „I’m fine, thank you, and you?“ It’s like in Czech, if somebody says „dobrý den“ and even if your day is not good, or you don’t wish the person a good day, you also say „dobrý den“. It’s not really that you wish the person a good day. It’s more like: I know you’re here, I’m polite. And „How are you?“ is the same. But I didn’t know it. So they asked me in Tesco, „How are you?“ And I said, „I feel a little lonely. I’m new here in Ireland, and it is difficult.“ They looked at me like I was crazy. And I didn’t know what was wrong. People were busy; they wanted to go quickly. They asked me, so I answered. But later I learned that „How are you?“ if it’s not your best friend or visiting family or friends, it’s just like hello and you should say, „I’m fine,“ that’s all. If you start talking, people think you’re strange.
People in Great Britain and Ireland love queuing. Queue is a line of people waiting for something. For example, waiting to go to the shop, waiting to go to the bus; a queue for the toilet, for a cafe. Queue is when people stand behind each other and wait. Sometimes people say it’s not true, but I think in the Czech Republic, for example, when the tram or bus in Brno opens the door, people just go in. They’re polite, but it’s not like Jarda was first, then Martina, then Tonda. People just wait and go in. They just kind of go in. But no, no, no, not in Great Britain, there is always a queue. People standing behind each other. And it’s a very, very bad thing if you skip the queue, if you jump the queue. No, no, no. So you always wait in a queue for everything: for coffee, for a bus, for tickets, for everything. And if you don’t do it, it’s a horrible thing. It’s like you’re a killer.
Then everybody keeps saying sorry for everything. Somebody bumps into you, they say sorry. That’s okay. They bumped, boom, into you. But you bump into somebody and they say sorry. So everybody keeps saying sorry all the time. And I think it’s nice because it’s polite. Instead of, „Hey, you idiot, you bumped into me!“ People say sorry. You say sorry and they say, „It’s okay, it’s okay.“ So I like this one.
Then, people really talk about the weather. Because… Why? I think people in Great Britain and Ireland feel it’s polite to speak when it’s only you and one person, for example, sitting on the bus next to each other or you meet in a cafe. It’s nice to say something. But what to talk about? You don’t want to talk about politics, not about anything too personal, not about religion. So weather is a good way to start a conversation. People would often say, „It’s a lovely day, isn’t it?“ And you say, „Oh, it is, isn’t it?“ It’s like I’m a polite person. I want to talk to you, but I want to be sure the conversation is safe. No problems, nothing too personal. It’s sunny, it’s rainy, whatever the weather, people keep talking about it.
And the last, maybe the last thing – driving on the left side. Even if you don’t drive, you have to adjust, change, your head setting when you cross the road. You automatically have to look at the other side. I think we somehow expect the car from the wrong side. So you have to be careful when you cross the road. You have to look left all the time. It’s even written in London and in other places. There’s „Look left.“ Because the car would be coming from the left, you know. And you look right. When you drive, it feels horrible, but actually it’s not so bad. I was really afraid to drive, but when I tried it, it was much easier than I had thought before. But it’s funny, you sit in the car and you want to grab the seatbelt. You automatically take your right hand, put it above your left shoulder and want to find the seatbelt. But it’s not there. You have to do it the other way around. And what is difficult is that you have to change the gear – one, two, three, four, five, sometimes six – you have to change the gear with your left hand. And it’s a little clumsy. Clumsy means not easy, not easy to do. It’s your left hand, it’s like one, two, three. So it’s a little difficult to change gears.
And when you drive with other cars, it’s easy. But sometimes, when I was driving in Scotland and there was no car, I kind of drifted, moved slowly, to the right side. And I was like, oh, no, no, no, no. And I moved to the left. When you go to a roundabout, you know, this round thing, round like a circle, you have to go to the left. This is like, oh, oh, my whole body wants to go to the right. Because all your life, when you go to the roundabout, you go to the right. But no, you must go to the left.
So we talked about taps. There are two of them. That’s crazy… That „How are you?“ is not really a question. That queuing, waiting in line, is like a religion. Everybody says sorry. The weather is the best topic and people really talk about it. And that if you drive on the left side, it’s a really unusual feeling, I think.
🔡 Český překlad
První věc, která mě opravdu překvapila, a možná vám to bude připadat legrační nebo hloupé, jsou vodovodní kohoutky. Kohoutky jsou ty věci, kterými pouštíte vodu, víte, to, co máte v koupelně, když si jdete umýt ruce. Jsou tam dva kohoutky. Jeden na teplou vodu a jeden na studenou vodu. Ale jsou oddělené. Vlevo studená, vpravo teplá. Takže když si chcete umýt ruce, můžete si pustit studenou vodu, ale ruce si pořádně neumyjete. Pustíte si teplou vodu a je to au, au, au, to je moc horké.
Pak ale můžete udělat zvláštní a trochu šílenou věc a pohybovat rukama zleva doprava, zleva doprava a cákat vodu kolem. Protože jsou tam dva kohoutky. Pamatujte, ne jeden, u kterého si můžete namíchat trochu teplé a trochu studené vody dohromady. Jsou tam dva oddělené kohoutky. Takže to, co musíte udělat, a je to opravdu zvláštní, je zastavit odtok vody z umyvadla. Napustíte do něj vodu, necháte ji tam a potom si myjete ruce ve vodě, která je v umyvadle. Pak vytáhnete špunt a voda odteče. Vím, že je to trochu složité na vysvětlení v angličtině, ale mně to připadá šílené. Ptal jsem se, a to je zajímavé, ptal jsem se spousty lidí proč to tak je. A oni říkali: „Nevím, děláme to tak odjakživa.“
Takže se nikdy nezastavili a nezamysleli se nad tím. Mysleli si, že je to normální. Historicky je to ale proto, že kdysi dávno měli jen studenou vodu. A když přidali teplou vodu, udělali novou trubku, nové potrubí, a dali ho vedle toho původního. Bylo to totiž levnější než všechno zbourat a postavit znovu. Takže tam jednoduše přidali ještě jeden kohoutek s teplou vodou. A zůstalo to jako tradice. Je to strašně zvláštní, strašně otravné, ale velmi typické.
Druhá věc, která mě opravdu překvapila, je to, že se vás lidé pořád ptají: „Jak se máš?“ Ale ve skutečnosti to není otázka. „Jak se máš?“ je něco jako „ahoj“. Takže když se vás někdo zeptá: „Jak se máš?“, měli byste odpovědět: „Mám se dobře, děkuji, a ty?“ Je to podobné jako v češtině, když někdo řekne „dobrý den“. I když váš den není dobrý nebo tomu člověku dobrý den nepřejete, stejně řeknete „dobrý den“. Nejde vlastně o to, že byste někomu přáli dobrý den. Je to spíš něco jako: Vím, že tu jsi, a jsem zdvořilý. „Jak se máš?“ funguje stejně. Jenže já jsem to nevěděl. Takže se mě v Tescu zeptali: „Jak se máš?“ A já odpověděl: „Cítím se trochu osaměle. Jsem tady v Irsku nový a je to těžké.“
Podívali se na mě, jako bych byl blázen. A já nevěděl, co je špatně. Lidé byli zaneprázdnění, chtěli rychle pokračovat dál. Zeptali se mě, tak jsem odpověděl. Ale později jsem zjistil, že „Jak se máš?“ je, pokud nejde o vašeho nejlepšího kamaráda nebo návštěvu rodiny či přátel, jen něco jako „ahoj“ a vy máte říct: „Mám se dobře.“ A tím to končí. Když se rozpovídáte, lidé si myslí, že jste divní.
Lidé ve Velké Británii a Irsku milují fronty. Fronta je řada lidí, kteří na něco čekají.Například na vstup do obchodu, na autobus, na toaletu nebo do kavárny. Fronta znamená, že lidé stojí za sebou a čekají. Někdy lidé říkají, že to není pravda, ale myslím si, že třeba v České republice, když se v Brně otevřou dveře tramvaje nebo autobusu, lidé prostě nastoupí. Jsou zdvořilí, ale není to tak, že první byl Jarda, potom Martina a potom Tonda. Prostě čekají a nastupují. Tak nějak prostě nastoupí. Ale ne, ne, ne, ve Velké Británii je vždycky fronta. Lidé stojí jeden za druhým. A je velmi špatné, když frontu předběhnete. Ne, ne, ne. Takže vždycky čekáte ve frontě na všechno: na kávu, na autobus, na lístky, prostě na všechno. A když to neděláte, je to strašná věc. Jako byste byli vrah.
Pak se pořád za všechno omlouvají. Někdo do vás vrazí a řekne promiň. To je v pořádku. Vrazil do vás. Ale když do někoho vrazíte vy, řekne promiň on. Takže všichni pořád říkají promiň. A myslím si, že je to hezké, protože je to zdvořilé. Místo: „Hej, ty idiote, vrazil jsi do mě!“ lidé řeknou promiň. Vy řeknete promiň a oni odpoví: „To je v pořádku, to je v pořádku.“ Takže tohle se mi líbí.
Lidé taky opravdu mluví o počasí. Protože… proč? Myslím si, že lidé ve Velké Británii a Irsku považují za zdvořilé si povídat, když jste někde jen vy a ještě jeden člověk, například když sedíte vedle sebe v autobuse nebo se potkáte v kavárně. Je hezké něco říct. Ale o čem mluvit? Nechcete mluvit o politice, o ničem příliš osobním ani o náboženství. Takže počasí je dobrý způsob, jak začít konverzaci. Lidé často řeknou: „To je ale krásný den, že?“ A vy odpovíte: „To tedy je.“ Je to něco jako: jsem zdvořilý člověk. Chci si s tebou popovídat, ale chci si být jistý, že je ten rozhovor bezpečný. Žádné problémy, nic příliš osobního. Svítí slunce, prší, ať je jakékoli počasí, lidé o něm pořád mluví.
A poslední věc, možná ta úplně poslední – řízení vlevo. I když neřídíte, musíte si přenastavit hlavu, když přecházíte silnici. Automaticky se musíte dívat na druhou stranu. Myslím, že tak nějak očekáváme auta z opačné strany. Takže musíte být při přecházení opatrní. Pořád se musíte dívat doleva. Dokonce je to napsané v Londýně a na dalších místech. Je tam: „Podívejte se doleva.“ Protože auta přijíždějí zleva. A vy se díváte doprava.
Když řídíte, je to hrozný pocit, ale ve skutečnosti to není tak zlé. Opravdu jsem se prvně bál řídit, ale když jsem to zkusil, bylo to mnohem jednodušší, než jsem si předtím myslel. Je ale legrační, že si sednete do auta a chcete si sáhnout pro bezpečnostní pás. Automaticky zvednete pravou ruku, dáte ji nad levé rameno a hledáte pás. Jenže tam není. Musíte to udělat obráceně. A co je obtížné, je řazení. Jednička, dvojka, trojka, čtyřka, pětka, někdy šestka – řadíte levou rukou. A je to trochu nešikovné. Clumsy znamená nešikovné, něco, co není snadné dělat. Je to vaše levá ruka – jednička, dvojka, trojka. Takže řazení je trochu obtížné.
Když jedete mezi ostatními auty, je to snadné. Ale někdy, když jsem řídil ve Skotsku a nikde žádné auto nebylo, pomalu jsem se posouval doprava. A říkal jsem si: Ne, ne, ne, ne. A vracel jsem se doleva. Když přijedete na kruhový objezd, kulatý jako kruh, musíte jet doleva. Říkáte si: „Ach jo. Celé moje tělo chce jet doprava”. Protože celý život na kruhovém objezdu jezdíte doprava. Ale ne. Musíte jet doleva.
Takže jsme mluvili o kohoutcích. Jsou dva. To je šílené. O tom, že „Jak se máš?“ ve skutečnosti není otázka. Že stání ve frontě je skoro jako náboženství. Že všichni říkají promiň. Že počasí je nejlepší téma a lidé o něm opravdu mluví. A že řízení vlevo je podle mě opravdu zvláštní pocit.
