Oddělení výčtu
Nejjednodušší použití interpunkce je při oddělování tří a více slov ve výčtu. Je to stejné jako v češtině. Tedy například:
I lost my money, my job, my good name.
Přišel jsem o peníze, o práci, o pověst.
Pokud je před poslední položkou „and“ (tedy česky „a“) – což většinou bývá, tak máte na výběr ze dvou možností:
- čárku nepoužijete – tedy řeknete I love English, food and dogs,
- nebo použijete takzvanou „Oxford comma“ a čárku před and napíšete:
- I love English, food, and dogs.
Je v zásadě na vás, pro kterou možnost se rozhodnete. Jediné pravidlo je dodržet zvolenou variantu v celém textu.
Dodatek pro angličtinářské fajnšmekry
Oxford comma někdy může zabránit nejasnostem v pochopení smyslu věty.
Například větu bez Oxford comma
I’m inspired by my parents, Broňa Sobotka and Michelle Obama.
by šlo chápat jako že jsou Broňa s Michelle moji rodiče. A tento význam Oxford comma odstraní:
I’m inspired by my parents, Broňa Sobotka, and Michelle Obama.
Oddělení přídavných jmen
Čárku dáváme mezi dvě přídavná jména, pokud mezi ně můžete dát „and“ a pořád to zní OK. Nejlépe si to ukážeme na příkladu:
My teacher is a nice, friendly man. Můj učitel je milý, přátelský muž.
Čárku použiji, neboť můžu říci:
My teacher is a nice and friendly man. Můj učitel je milý a přátelský muž.
Naopak čárku nemůžu použít u následující věty:
My sister loves expensive Italian handbags. Moje sestra miluje drahé italské kabelky.
Neboť zde už nemůžeme říci
My sister loves expensive and Italian handbags. Moje sestra miluje drahé a italské kabelky.
To zní prostě divně. Ačkoliv nerad dávám jazykové rady, které se zakládají na pocitu, věřím, že zde mi výjimku odpustíte, protože pravidlo mám na svých studentech otestované jako dobře fungující.
A když už jste mi (doufám) jednu pocitovku prominuli, dovolím si ještě jednou. Stejně funguje i pravidlo, že pokud jde přeházet pořadí přídavných jmen ve větě a zní to ok, tak čárku dáváme. V opačném případě ne.
Krátké věty s „and“ nebo „but“
Všeobecně platí, že v krátkých větách čárky nepíšeme při použití spojek „and“ a „but“.
I met Broňa and I gave him five crowns. Potkal jsem Broňu a dal jsem mu pět korun.
I want to be slim but I love food. Chci být štíhlý, ale miluji jídlo.
Pokud je některá z těchto dvou spojek použitá mezi dvěma delšími větami (většinou na místě, kde je nutné udělat pauzu pro nadechnutí či pochopení významu), tak čárku dáváme. Vím, zase je to pravidlo trochu na pocitové úrovni, ale funguje.
My friends really like football and beer, but not all of my friends like only football and beer. Moji přátelé mají opravdu rádi fotbal a pivo, ale ne všichni moji přátelé mají rádi jen fotbal a pivo.
Já vím, já vím, asi si říkáte, že jsem to nevysvětlil zrovna nejpřesněji, ale věřím, že v naprosté většině případů vám tohle řízení se „citem“ postačí.
Existuje ale spousta dalších pravidel. Třeba to, že čárka před AND nebo BUT se taky píše, když je v druhé větě jiný podmět:
Broňa sometimes makes fun of himself, and I like that about him. / , but I like that about him. Broňa si ze sebe někdy dělá legraci a to mám na něm rád. /, ale mám to na něm rád.
No, pravidel i výjimek je hodně, ale zmíněná základní vám pomohou s většinou vět.
Souvětí začínající větou vedlejší
Když začínáme souvětí větou vedlejší, tak čárku mezi dvěma větami používáme. Když začínáme větou hlavní, tak ne. Nejlépe si to zase ukážeme na konkrétních příkladech:
- If you have time, call me. Pokud máš čas, zavolej mi.
- Call me if you have time. Zavolej mi, pokud máš čas.
Malá pomůcka: můžete si představit, že slovo „if“ vypadá jako taková malá čárka a tak již není potřeba čárku psát.
Pusťte se do angličtiny naplno. Rád vám s tím pomohu.
Samozřejmě to neplatí jenom pro věty, který mají v sobě „if“. Stejně tak potřebujeme čárku v následujících větách:
When I get home, I will have a shower. Až se dostanu domů, vysprchuji se.
Although I like travelling, I do not want to go there. Ačkoliv mám rád cestování, nechci tam jet.
Případně mám pro vás ještě jednu rozšířenou pomůcku.
Zapamatujte si, že začátek nové věty v souvětí v angličtině naznačuje
- BUĎ čárka,
- NEBO spojka (nejen zmiňované if, ale spousta dalších).
Tedy: abych poznal, že začíná nová věta (a mám se nadechnout), je tam
– buď čárka (If you have time (ČÁRKA) call me. When I get home (ČÁRKA) I will have a shower.)
– nebo spojka (if, once, because, when…), která dostatečně naznačuje, že začíná nová věta, takže čárka už není potřeba.
Je to zkrátka jiné než v češtině – česky píšeme čárku před když, jestli, pokud, protože atd. vždy, anglicky naopak většinou ne.
Oddělení nedefinujících vět vztažných
Uznávám, tohle zní složitě, ale nebojte, hned to vysvětlím. Čárkami oddělte vložené kousky vět, které nejsou důležité pro pochopení věty. Takže konkrétně:
My brother, who is a dentist, lives in Toronto. Můj bratr, který je zubařem, žije v Torontu.
Takto je to správné, pokud mám jen jednoho bratra. Je proto jasné, o kom mluvím a to, že je zubař, je pouze „extra“ informace, která ale není nutná pro pochopení toho, co říkám (můj jediný bratr bydlí v Torontu).
Můžete si představit, že tu část věty mezi čárkami úplně vynecháte a řeknete ji později samostatně, a věta bude pořád dávat stejný smysl: My brother lives in Toronto. He is a dentist. – každému je jasné, že mám jednoho bratra a říkám o něm různé informace.
Čárky oddělující tu informaci navíc, pomáhají představě vyseknutí té informace z věty
Pokud bych měl ale bratrů více, pak čárku nepoužiji, protože zde je informace důležitá – říká totiž, který z mých bratrů bydlí v Torontu – ten, který je zubařem.
My brother who is a dentist lives in Toronto.
Pro lepší zapamatování si řekněte, že čárkami dáváte do pomyslné bedýnky to, co nepotřebujete.
Víte, jak na tom s angličtinou jste? Zjistěte to v bezplatných kvízech.
Komentující příslovce
Čárka je potřeba, pokud používáme výrazy (nejčastěji příslovce), které nějak komentují větu či do ní „vlastně přímo nepatří“. Ano, ano, opět musím uznat, že tohle není zrovna vysvětlení na učitelského Oskara, dáme si opět raději pár příkladů, co říkáte?
- By the way, commas are not that difficult. Mimochodem, čárky nejsou až tak složité.
- However, I am not so sure about it. Nicméně, já si tím nejsem tak jistý.
- On the other hand, her dog is beautiful. Na druhou stranu, její pes je nádherný.
- Surprisingly, I got an A!
Kupodivu jsem dostal jedničku! - Frankly speaking / To be honest, I didn’t deserve it. Upřímně řečeno, nezasloužil jsem si to.
„Uvádějící slova“
Čárku pište za slovy, která „uvádí“ větu. Například „yes“, „no“, „hello“, „well“, „why“:
- Yes, I really love you. Ano, opravdu tě miluji.
- Why, I don’t believe that you love me! Proč nevěřím tomu, že ty miluješ mne!
Uvozování přímé řeči
I za „uvedením“ přímé řeči napíšeme čárku:
She said, „Kiss me!“
Seznam není zdaleka kompletní, ale jako soubor hlavních pravidel článek dobře postačí. Pokud to s angličtinou myslíte vážně (a já věřím, že ano, když jste se pustili do tak „nudné“ části gramatiky), mrkněte na můj kurz Základy anglické gramatiky od A do Z, kde za 6 hodin probereme to nejdůležitější z gramatiky. Nebo to rozjeďte ve velkém s Náloží angličtiny, megavýhodným balíkem, se kterým začátečníci a mírně pokročilí získají vše, co k angličtině potřebují.
A protože jste vydrželi až do konce, mám pro vás za odměnu ke stažení test. Pokud chcete někoho otestovat, odstřihněte polovinu stránky. 
